Ze sna ke snům sedávám,
teď však nesním, nýbrž upadám.
Krví zalité srdce,
vzpomínkou na sobce.
Raději zůstat v klamání,
než opravdu zklamaný.
Chci žít v omylu,
proč to tak bolí?
Chci dýchat pro chvíli,
až budem moci být spolu.
Kdyby láska nenosila brýle,
mohla zůstat věčná ta chvíle.
btw. nikdá bych nechtěla žít v omylu, v klamání, raději budu zklamaná a poznám tu pravdu, která někdy zatraceně bolí, než žít ve lžích, přetvářkách... to je větší bolest, věř mi.
30.03.2010 14:17:00 | NikitaNikaT.
Ne nadarmo se říká, že nevědomost je sladká. A ten kdo procitl do poznání se už vrátit nemůže. Taková je prostě realita.
29.03.2010 01:43:00 | Kokonut