Zimní já
Zimní já
Anotace: další bla bla bla... a bla bla bla... no nic. jsem nějaká naštvaná
Samotnou mě jímá strach
a závan větru zebe
kráčím, však cíl
není jasnější,
naopak - stále bledne
Sama kráčím,
světla kamionu osvětlí mou tvář,
slzy dávno zmrzly
a z vlasů sněhové vločky
tvoří pramínky bolesti mé
Zvedám hlavu,
a nevidím nic,
tančící sníh se vznáší víc
než dosud a obklopuje
mou siluetu
Sama vpůli cesty,
pořád jdu a přitom stojím
v místě,
nechci a přitom musím
dotýkat se tě
neustále
...
i když to necítíš
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk18.12.2005 14:42:00 Budliky
Tvoje provedení básně je natolik naplněné cítěním, že ve mě evokuje krásný pocit. Jedinečne napsáno. Určitě dostáváš plný počet.
18.12.2005 10:14:00 D.Angel
nechci a přitom musím
dotýkat se tě
neustále
i když to necítíš
A v tom je schované vše, co bys měla vědět...
I když to možná víš, ale nepřiznáváš si to...
17.12.2005 17:08:00 older
Zdravím Tě Nausico,děkuju za souznění,které mi dělá fakt dobře a je pro mne inspirací,do dalších bojů..
Líbí se mi zase ta osoba,silueta co se nevzdá,která to VIDÍ a přesto vkročí..
Pěkná báseň
17.12.2005 16:12:00 Epona
To vypadá na bolístku lásky, ale i ta jednou přejde. Díky za komentář, já bych tě teď jen opakovala.
