Anotace: * * *
Za láskou bez hranic chtěla jsem jít,
hranici posouvám, musí se žít.
S bezmeznou důvěrou ve dvou se počítá,
co s tím, když jeden se za mezí ocitá?
Černá a šedivá jsou denní hosté,
chtěla jsem růžovou, přeju si po sté.
Z vyhaslé sopky horká láva krvácí,
v jizvách se kupí, cestou sílu poztrácí.
Na startu láska, štěstí tělu sluší,
do cíle znavená a s rozervanou duší.
Rozptýlená, ve Tvém světle ztracená,
pohlazení kolem srdce, nepřichází ozvěna.
Vzájemná závislost na propojení citů,
mění se v absenci a tupost starých břitů.
ano, krásně napsáno, leč smutkem to voní.. i když naděje v lepší zítřky zvoní..
07.04.2010 17:42:00 | zelená víla
smutně jímavé a dobře napsané ST!
07.04.2010 14:39:00 | xoxoxo