Tak zmaten, jako teď, nikdy jsem nebyl
- řekněte, byli jste najednou víckrát?
když jsem se před chvilkou v zrcadle šklebil
nemoh jsem vědět, že pak budu sbírat
z plazmatu střepy s mým portrétem můřím
na Slunci zrcadlo každýmu bouchne
nebudu plakat, slz radši se zdržím
ať pláčou hvězdy, já jsem přece hoch, ne?
jeden z těch střepů ven ze Slunce vylít
s paprsky světla se slil, kousek bytí
mého mi ukrad, já nechci se mýlit
snad si Tě najde.. snad najde své kvítí