Sázka

Sto růží vsadím, k tomu i své boty,
a pak se budu téhle sázce smát.
Je krása pravdou vrytou do nahoty
a šňůra perel nabobtnalý drát.
Jen oči, v těch se démantů třpyt tají,
je zlato těsto na dvě vánočky.
Z té první placky do kšeftů se krájí
a z druhé zase řetěz pro kočky.
Tak odhoď, lásko, co tvůj půvab skrývá,
můj štětec tuší vykreslí pak rým,
v němž já jsem ten, kdo na krásu se dívá,
a víc už toho raděj nepovím…