Anotace: Báseň, která byla skládána pro mou milovanou...
Až doposud jsem chodil,
V hluboké a nekonečné temnotě,
Po depresivních stezkách jsem bloudil,
Dokud nepotkal jsem lásku v životě.
Byl to gotický kostel,
Za úplňku měsíce,
Kde jsem si uvědomil,
Že Tebe miluji nejvíce.
Mé kroky vedli…
K opuštěnému hřbitovu.
Když vrány zbytky masa jedli,
Představu o nás jsem měl hotovu.
Již od první chvíle,
Tebe jsem miloval.
I když od Tebe byl jsem míle,
A bez Tebe skoro skomíral.
Nikdo, ani jeden nedokáže,
Sebrat lásku mou k Tobě,
Ani mrtví, přestože,
Otáčejí se v hrobě.
Jsi má gotická princezna,
Má nejdražší.
Smysl mého života,
Kde zrnko lásky vyraší.
Na tom zrnku, mé bytí stojí.
Jsi Ta, kterou jsem tak dlouho hledal.
Vlci už na úplněk měsíce vyjí,
A zde jsem temnotu ze srdce vyhnal.
Takové kontrasty pěkného s nepěkným pojetím umím ocenit, ikdyž by slova chtěla ještě vytříbit (na tom jsem ovšem stejně a možná ještě hůř :-D..).
31.05.2011 22:29:00 | Anura
Bylo to spíš takové ujištění či potvrzení té zamilovanosti:-)...jinak děkuji za chváliví komentář:-)
18.04.2010 23:25:00 | Neuroxerus
Lehce morbidní, ale to bude nejspíš právě to koření, co dělí tvé vyznání od tuctu dalších. Jinak se mi to líbilo, ale řekl bych, že to bude takové to vyznání pro sebe, spíše přiznání si, že miluješ :)
16.04.2010 01:21:00 | Rampa.Tau