Anotace: :-((
Na horách ještě zbytky sněhu,
blatouch si v bahně rozkvétá,
já sedím na studeném břehu,
myšlenka k nebi odlétá…
Jen marním čas a ztrácím výšku,
výčitky, zloba, strádání,
počítám marně svých pět křížků,
osud mou cestu odklání…
Házíš mé touhy do hnoje,
duhou jsi zaškrtil mou volnost,
roztrhals všechny závoje,
do zlata vsadil svoji skromnost.
Duní mi v hlavě rytmus tepu,
oči se marně snaží uhnout stranou,
stačí když projdeš, celá se klepu,
duši mou ničíš … radši Nashledanou ….
21.04.2010 08:12:00 NikitaNikaT.
Smutná báseň, ač skvěle napsaná,
marná je tu snaha, ruka podaná...
ST!
21.04.2010 00:52:00 Labanda
st touhy do hnoje? dobrý slovní obrat mám chuť mu jí doporučit ;-) myslím šelmičce
20.04.2010 11:18:00 CULIKATÁ
Sluníčko si s námi hraje
smutek ve Tvém srdci zraje
proto posílám culíčky
vytvořit v tváři ďolíčky
kamarádů modrých dost
kouzli slovy pro radost,ju?:-))
20.04.2010 10:30:00 s.e.n
Když nejde to dál
a říkáš Nashledanou -
tak s novou chutí
za štěstím
dej se cestou jinou.
20.04.2010 08:01:00 Kars
Tak tomuhle nevěřím
to je jen ošklivý sen
koukej naň zapomenout
a prožít hezký den :-)
ST