Víš, na prstech počítám
a je mi to málo,
kolikrát jen, chtěl jsem tě mít,
cítit tvoje srdce, jenž
by to mé zahřálo.
Rtům denně odříkám
jejich pokušení,
esenci života, v podobě Tvých
sladce nevinných,
co lásku znevšední.
Ztrácím se a popírám,
pokaždé když
o mě pohledem zavadíš, Tím,
co mi z něj srdce přestane bít.
Proč, to se nikdy nedozvíš.