Jsi to, pro co žiju

Anotace: Hodně stará báseň...a hodně velký omyl...ale...v té době to prostě bylo tak (2-3 roky na zpátek).

Každý den, když slunce zapadá,
A já jdu zmožen spát,
Tak mě napadá
Že ze zlosti k žití chci tu řvát.

Nesnáším ty stejné dny,
Pořád ty samé scénáře.
Proto miluji sny,
Kde obklopuje mne záře.

Zářím štěstím, láskou,
A vím že mám pro co ráno vstát.
Proto neupsal sem se ďáblu sázkou,
Nechtěl sem ty jeho hry hrát.

Potom potkal jsem dívku,
Která měla linky černé.
Ona chytla mou ruku,
Řekla, že mne zvedne.

Když sem temnotu z očí setřel,
Viděl jsem anděla.
Do jejího života jsem se vetřel,
Když mé oči spatřila.

Ona je ta,
pro kterou žiji.
Už nebyla to hra,
Už své srdce od špíny myji.

Poté vtiskl jsem jí své ruce do dlaní,
Políbil její jemné rty.
Cítil jsem že nepříjemné jí to není,
Že už nechce jen milostné hry.

Tak jsem to bral už od začátku vážně,
Mnoho sem toho s ní už prožil.
A stále dovolila mi ji hladit něžně,
Můj život díky ní ožil.

Svůj život jsem jí zasvětil,
teď žiju už jen pro ní.
Smutek sem díky ní zahubil,
Od teď už jen slzy štěstí mé oči roní.