Zasněná pohoda

Anotace: Jedna z mých nejsrdečnějších záležitostí...

Opět Tě hladím po tváři,
Nevadí, že jsi nyní papírový.
I ta fotka mé oči rozzáří,
Též srdce mé si v klidu hoví.

Oči se nemohou vynadívat,
Na tolik mužské krásy.
Kdyby mohly, začnou zpívat,
Pro tyhle zlaté časy.

A pak mi pošleš pár jakýchsi vět,
A mě je krásněji než krásně.
Proč už uběhlo tolik let?
Proč až tedˇTi skládám básně?

Někdy mi dáváš city po kapkách rosy,
Musím luštit z nich.
Přesto vím, že tvé srdce to mé také nosí,
Ani já neměnila bych.

Jsi můj tajný ostrov pokladů,
Hodlám Tě komplet vyloupit.
Nehledej v tom žádnou záhadu,
Cítím lásku, co nelze vykoupit..

Ono se říká, že méně je více,
Tak tedy já chci skoro nic.
Jen úsměv ve tvaru půlměsíce,
A kousek světa bez hranic.