Blízká setkání
Blízká setkání
Proč se na slunce nedá dosáhnout,
protože spí v obláčcích?
A když se usmíváš
ve tvářích barvu červánků.
Stojím, dech nemohu popadnout,
co uvidím v tvých očích?
A Ty něžně povídáš,
tak už se probuď ze spánku.
Podáváš mi ruku a já vím,
vím co se stane.
My dva budeme chvíli spolu
a čas není důležitý.
Teď budu prostě jen tvým
a sliby plané.
Něžně a tiše, prostě spolu
naplníme svoje city.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
cecilka pravila..a já jen podepisuji..tady už nemá cenu cokoli psát..neboť nad její komentář dnes není!!!
21.12.2005 14:02:00 | šuměnka
Na slunce nedosáhneš,
i když se to někdy zdá...
proč? To je jednoduché,
každý ho v sobě má...
A když tak stojíš,
v chvilce bez dýchání...
to slunce hřeje,
snad je k zulíbání...
Podávám ruku
do tvé teplé dlaně...
a rty najednou oschly,
jako by byly slané...
V tom okamžiku
neplatí zemská tíha...
jen spousta emocí,
která je tolik živá...
;o)
21.12.2005 13:46:00 | Cecilka
