Na chladivém zápraží šedého domu,
Na místě dopadu jarního snížku,
Který při dotyku na lících,
Malinko studí.
Za hukotu blesků a hromů,
Při chrastění zlatavých křížků,
Jež třou se u věřících,
Na hrudi.
Za tu chvíli,
Kdy jsi se smála,
Krásně a tiše,
Přesto smutná.
Za okamžik víry,
Jsi za to stála.
Byť je to klišé.
I dotyk absolutna.
to už je nějakej čas, co jsem tě četla, i když ne zcela důkladně, a pořád si myslim, že bys měl psát, protože jsi dle mě nadán. )
26.07.2010 20:24:00 | Já Esther Ruth