Tři-cet-Tři

Anotace: ...

Neřeším to, žádný stres a křeč.
Copak, nečekal jsi to, ztrácíš řeč?
Nečestná hra už není v mém slovníku,
najdu si Tě na severním pólu i na rovníku.

Jsme jak jablka, co kutálí se k svému středu,
v nitru svém dobrotu i kapky jedu.
Beseduj se mnou o tom, co Tě trápí,
snad i k nám jednou trefí čápi.

Říkají, že jsem povrchní a hloupá,
uzavřená, koketní a na slovo jsem skoupá.
Sloup mramorový, doutnající oheň, zrnko v písku,
se mnou se neubráníš ztrátě ani zisku.

Riskuj, když miluješ mě, doufáš v nás,
já vzdám se svého EGA, zanechám se Ti napospas.
Jsi pro mě krásný, zvláštní a nedosažitelný,
ubíjí mě tvé mlčení, jsi nepochopitelný.

Občas se zeptáš, co to dělám,
proč poslouchám své srdce, víš sám,
jsme pod drobnohledem tisíce očí,
pojďme spolu do Života skočit.

Pády jsou na denním pořádku,
nebráním se jim, ale věřím v pohádku,
končí vítěztvím lásky, pravdy, víry,
na jejím konci stojíš Ty, můj milý.

Loučím se se světem a objevuji nový směr,
je plný ztrouchnivělých dřev, bažin, děr,
za cestu k Tobě mi však stojí,
nezíská Tě ten, kdo o sebe se bojí.

Boj s pouty nikdy není lehký,
nechci však rozbít cit k Tobě, je příliš křehký.
Čekání střídá doba práce s časem,
leskne se na rukou, líci, řase.
Buď se mnou a kráčej ke své spáse,
prozradil jsi se tónem ve svém hlase.