konec

Slzy stékají mi po tváři a na polštář kapou,
jako kapky rosy,co se v trávě lesknou.
Kvůli čemu padá tento bolavý déšť jako mlha co jde z lesů,
proč láska bolí a ta bolest nejde smést jako z čela pramínek vlasů?

Ten pocit kdy jeho úsměv hřál mě na srdci,
kdy jeho oči hleděli do těch mých - nedá se popsat,
je krásný a silný jen pro jediný okamžik něčeho,co už není.

Ještě jednou naposledy chtěla bych cítit jeho hřejivé teplo, jeho vůni lásky,kterou uměl dát.
Já nešťastná jsem,protože kvůli němu přestal i vítr vát a slunce mého srdce odešlo navždy spát.