I live my life without you,
my dreams are so empty.
Rubbing my tears into the tissue,
I want to apologize, but you're too lofty.
That I love you, you know it very well.
Why do you ignore me?
Unfortunately our relationship farewell.
We are a lot of stormy.
I love you and I never ceased,
therefore I please - don´t leave me!
________________________________________________________
Žiji svůj život bez tebe,
mé sny jsou tak prázdné.
Otírám si slzy do kapesníku,
chci se omluvit ale jsi příliš hrdý.
Že tě miluji, víš až moc dobře.
Tak proč mě tedy ignoruješ?
Bohužel náš vztah skončil,
jsme až příliš bouřlivý.
Miluji tě a nikdy jsem nepřestala,
proto tě prosím – neopouštěj mě!
Chancer mě opět předběhl v tvrzení,ale i tak hodnotím báseň za brilantní kousek...pokud jest tvým hrdým dítětem a nejedná se o převzetinu:-))
29.05.2010 00:39:00 | susana načeva
Ach, ta hrdost..kde končí hrdost a začíná pýcha? Velmi tenká hranice, na tu největší pozor, je příčinou většiny selhání! A odpouštět je krásné a správné..jen pozor na přílišné obměkčení.
08.05.2010 13:08:00 | Chancer