Struny smutku

Struny smutku

Kolektiv neoznámen, přinutil nenavštívit
pána v horním srubu, plného sněhu
klektiv donutil opít starce z hor
Smutný oceán se navrátil domů
bolest zasáhla jádro, sluneční skvrny
byly stejně jako tenkrát, i Slunce bylo stejné
kříž se do hlubin drásal
Slunce to pozorovalo jako když oceán
Miluje
Jen sladké, temné struny mě chápou
dělají vše, jak já chci, opakují mne
Ale opakují i pocity podzimního stromu
a ten to cítí
hluboko to cítí
je sám
les se vzdaluje
neuschne