rozplakaná stráň z mraků
vytlačila den z našich očí
v ulicích černé kočky
a na střechách jen antény
ze zrnitých nesmyslů
kominíky jsme nechali letět
knoflíkům ustřihli křídla
a sedli si na rozmoklou trávu
Jsme rozmazaní
tak nemocní světem
a oba víme, že když se tě teď zeptám
"zahojíš mě?"
tak už zítra budem ve svých snech
a svět se roztančí
.
.
Je zajímavá a chápu podstatu myšlenky a za obsah básně dávám tip i když některé obraty mi až tak nesedí, ale nemusí, nejsem autor :o)
05.05.2010 15:47:00 | labuť