Láska smysl má

Rozkutálely se korálky,
které jsem kdysi navlekla
na dlouhou nekonečnou nit.

Dlouho mi zdobila krk,
byla jsem plná života.
Červená láska vždy vytryskla
mi do líček a šla k té barvě kuliček.

Bez myšlenek v osmnácti
v lásce jsem se topila,
pak však přišla krize, rozpad,
co jsem to jen ztropila?

Jednoho dne na zápraží,
korálky se roztrhly,
jako hrachy k tomu slzy,
z očí mi pak vyhrkly.

Už můj krk teď nezdobí
kuličková nádhera,
místo toho talismanů
plná kapsa protřelá.

Myslím si, že to je ono,
ten a ten je na vždycky.
Bohužel se musím s slonem
loučit velmi tragicky.

Láska přeci smysl má,
je kamínky zdobená.
Někdy stačí dřevěný,
zlato je teď bezcenný.

Chci zpátky svůj náhrdelník,
dětské hravé perličky,
potřebují cítit něhu
mít zas svoje kuličky.

Láska přeci smysl má!