Pro Paříž

Chtěl bych zas vidět hvězdy hasnout
Nad Eifelovou věží,
Nad krásou Seiny němě žasnout
A uvěřit jen stěží.

Spatřit zář té řeky šírné
A modré oči fialek,
Hledět v dálky nedozírné
A tebe pozvat na šálek.

Poslední frank opustil mne,
Zamával na rozloučenou,
Stojím tu sám na sklonku dne
Jen s tebou – s nepoučenou.

Procházím se s bílou laní,
Ach jaké velké oběti,
Po Montmartre jen dlaň v dlani
A před Notre Dame v objetí.

Zahoď oči, ohlédni se
Za vůní prázdného džbánku,
Dnešní večer rozloučí se
Ti, co mají na kahánku.

No tak lásko jsme tu sami,
Ty, já a mrtvý koala,
Já vyděsil mnohé dámy,
Ty jediná jsi volala.

Za prvních světel majáků,
Aniž kdokoli to tuší,
Opouštíš mysl rodáků
A vše to co ti tak sluší.

Pak jsme opět rozděleni
A nikoho nic netíží,
Já však doufám v odsouzení
Snad na jednu noc v Paříži…