Kolik pak času už jsem měl,
co Bůh mohl, udělal a směl.
Vyjádřit stále se nemohu,
ale se vším ti s radostí pomohu.
Láska, štěstí a radost spolu bývá,
kolik pak času mi ještě zbývá.
Je to pravda, lež či shoda náhod,
není to běh, není to závod.
Miluji tě, jak tráva rosu,
nechci moc, jen jednu pusu.
Tvá krása pohlcuje mou mysl,
stále jen přemýšlím, má to vůbec smysl.
Nevidím, neslyším, kolik jsem ztratil,
všechno chci zpět, všechno bych vrátil.
Jsi krásná, jako ranní nebe,
miluji jen a jen tebe.
Hezká deníčková básnička... |;-), k poezii však ještě krůček zbývá. Třeba se jedná o tvorbu představitele děje románu a Ty sám bys své pocity jistě vyjádřil elegantněji...
02.08.2010 22:47:00 | Špáďa