Prvňáček...

Pořád tak slušnej.
Snad máme to někde napsaný.
Že jedním vztahem jsme vázaný.
Prostě já a můj kolega.
Alfa a omega
Náš vztah je jasně daný.
Prací zaměstnaný.

On píchá jinou.
Tak čí to je vinou?

Vztekám se nad svoji neschopností.
Že on mě svým tělem nepohostí.

Jseš kráva a ty to víš.
Šanci svou promarníš.

Jenže má to sakra háček.
Stydim se jak prvňáček.

Plácám páté přes deváté.
V hrnci city předehřáté.

Žebrám alespoň o lžíci toho citu...

Jenže hrnec i lžice oba jsou prázdní.
Takhle to dopadá když chlapi blázní.