Malíř

Lehce čmrknout tužkou přes tvé rty,
jen pomalu a něžně je okusit,
ty vkrádáš se kemě, mívám sny,
tvé tělo krásné prokleslit.

Konturou oči obtáhnout,
na plátno duše si sáhnout,
zvýraznit nosík, vybarvit,
studu z tebe se zbavit.

Tvář tvou mírně zakulatit,
jemný výraz jí nasadit,
vlasy tak, aby šly cítit,
zpaměti kreslit,
nejde se zmýlit.

Opojnost tvé postavy,
srdeční mám zástavy,
lehkost chůze naznačit,
nezkazit nic, nejančit.

Usadit ven do přírody,
užít si tebe, pohody,
přírodu ztlumit, podkreslit,
aby šel vidět tvé kůže svit.

Pak už jen plátno nechat schnout,
pýchou nad tvou krásou se dmout,
obraz něžně zabalit,
dát na něj jen igelit,
poslat poštou ke tvým dveřím,
s láskou svou se tím svěřím.

Snad jen počkám na odpověď,
na tu malovanou, mou zpověď,
budu čekat trpělivě,
svědomitě a úzkostlivě.

Na tvou milou odpověď...