Na rovné pláni, kde nic není,
večer každý, hned po setmění,
se rychle a tiše mihne stín,
usměje se a letí za štěstím.
Já pod peřinou, jak ve vězení,
chci zvednout se a letět s ním.
Vstříc spánku snad a troše snění,
na křídlech snů k tobě doletím,
pak chránit tě budu, až do svítání,
obejmu tě a už nepustím...