Neprší a déšť Ti
přestal téct po tváři
Já se brouzdám sama
ulicí, kde lampy už nezáří...
Chránila jsem Tvoje sny
bránila Ti splínu
Déšť přivolal bouřku a
ta se proměnila v zimu...
Studí ruce a z úst jde kouř
Je zamrzlá i ta písečná
poušť...
Poroučím dešti...Prš mi slova
že v srdci byla prohra
A teď tu stojím a moknu znova
Nemám se jít ke komu schovat...
líbí se mi Tvé věci.*/st
23.05.2010 21:35:00 | ROMAN LOHNERT