voníváš sny

.
zvoníváš prý zvonky
za modrými odcházím
svým marným steskem
i s děravým brněním

dávno v nich spokojeně spíš
a já odvážím tě na saních
tou modrobílou zemí
kterou si protančíme
v napadaném sněhu
začarované básně
nechtěné nečtené
ať svými kroky
ráda zabloudíš
ještě zrána
nocí opilá
úplně jinam
voníváš si
když se
probouzíš

tak nějak
krásně
až mi
verše
znova
scházejí

ještěže
pořád
spíš

a já
jen ve své
provoněné
ozvěně nově
vymýšlím jim
vyznání

ke tvým
už spícím
rtům utíkám
když napájejí
moje oči něhou
a zlíbaly mne
zase včera
do básně

sni krásně
a dej pusu
svému
snu zase
.