duhová pohádka
duhová pohádka
S kamínkem lásky, v dlani,
jak duhové korálky
navlíkám tyto řádky.
Pak přichází,spaní
a já odcházím
k nám do pohádky.
Tam žlutě,jako slunce
naše štěstí září
a červenou pusou od jahod,
šeptáš jak máš mě rád!
Pak vášnivě mě líbáš.
Na zelené louce
se mě něžně dotýkáš,
v náručí voňavých květů
já chci se s tebou milovat!
Ráno pak z dlaní tvých
stříbrnou rosu pít.
Jsem šťastná
s TEBOU lásko!
Nechci se nikdy probudit!!!
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Probuzení je odloučení a večer zase vítání. Snům nesluší svítání ... krásné... ST
18.07.2010 07:55:00 | Koza
ST! Kouzelně duhově zamilovaná báseň :-) Taky mám duhu moc ráda, dneska jsem ji u nás čekala, ale nepřišla :-(
08.06.2010 20:32:00 | Pevya
To je úplně úžasně pohádkově napsaný:-)Moc jsem si tu užila:-)Děkuji za to!:-)))
05.06.2010 02:40:00 | ilona
Takový krásný sen,škoda jen,že tě neprobudí dlaň,která sice nemá kamínky lásky,ale je teplá a má možná vrásky :-)
Těším se na tvé další sníčky a slovní říčky,tekoucí k nám.
02.06.2010 20:12:00 | Danger
Pohled poslední před spaním,
dej svým oběma dlaním..
zase zdát se Ti bude o něm,
tohle není žádný prázný pojem;)
01.06.2010 11:22:00 | ta.cupka.
