Hlavně už neplakej

Slzou smáčíš látku,
zahalující tvá ramena.
Zklamaná a uplakaná
Láskou zmámená.

Spasen je ten, kdo je nevinen
a věří ve chvilku ticha.
Miluje tichou samotu
a v tichosti klidně dýchá.

Ortel osudové smrti
podepsán krví odsouzence,
samota uprostřed spousty lidí
a mauzoleum pochybné existence.

Je to jako plán, jak přeletíš oceán
a budeš cítit mořskou sůl.
Když všechno začíná jako komedie
která končí ve chvilce zklamání
a vystřídá jí tragédie.

Utři si slzy a otevři dlaň
a hlavně srdce.
Nebo to, co z něho zbylo.

...

Hlavně už neplakej.