Nekonečná hra jednoho z vězňů..

Anotace: K této básni mě přiměla jedna životní zkušenost.. všimli jste si někdy jak jsou lidé nepoučitelní? Já ano, proto můj život nejde dál, jako báseň.. :)

Sbírka: Básník ticha

Zvláštní,
tak zvláštní přání máš..
Nemyslíš,
že na něco zapomínáš?
...
Některé příběhy končí,
když tma se světlem se loučí
a světlo skrz mříže odchází..
Pak možná jiné příběhy začínají,
možná nechtěně,
ale úniku z nich není,
lidé je radši v duši ukrývají..

Tady jen temné stíny na stěnách si hrají,
tak zvláštní..
nic nemají
a nic jim neschází..
tak proč se smějí?
...
Já teď jen vím,
že potichu opouštím
tu zvláštní hru,
kterou chceš hrát..
Je jak věčné vězení,
tvé falešné karty,
v rukávech trumfy
a nějak se pořád nic nemění..

Oči z tvých očí nespouštím,
chci vidět,
až budeš mi lhát,
že máš jen štěstí..
vím..štěstí ve hře.

Tolik bolí mlčení,
však mluvit jde tak těžce..
můžu se jen tiše se stíny na stěně smát,
ale proč nikdo neotevře mi dveře,
ty studené dveře z vězení?
Vždyť nechci být dál ve hře,
když hrát s tebou bez trumfů, je umění!
...
Za mřížemi dál léta plynou
a jen tvůj chladný hlas mi lže,
že ještě dýchám..
Nečekaně..
Nic se nemění..
Já však stále tu samou otázku mám,
tu jednu jedinou..
proč neotevřeš mi dveře z vězení?

Obočí krčíš..
Myslíš, že nevím, co chci?
...
Možná máš pravdu - asi ne..
Mlčíš,
hledáš slova,
však najít je nemůžeš..
Chvíle ticha se ve vězení schová,
možná mě jen nechápeš..
Pak potichu zašeptáš:
Tak běž si, když to tolik chceš!
...
Vím..
dveře jsou otevřené,
ptáš se proč neodcházím?

Možná tolik bolí rány v duši zaryté,
že rychle z místa hnout se nelze..
Mezi dveřmi zastavím,
na tebe se zadívám,
jen ten moment pouze..
zůstávám stát zasněná,
asi na cosi vzpomínám,
při tom oči zavírám..
Možná to byla slova nechtěná.
Prosím věř mi!
Nebo radši nevěř?!
Nechci tu být dál zavřená..
...
Z mého pohledu stíny už tuší,
že jsem rozhodnutá – vzdávám hru,
ale mlčí..

Možná jsi byl jen jeden z nich,
jen jeden ten stín,
co si se mnou hrál..
Má bláhová duše ve vězení zůstává,
nevím proč,
možná ráda prohrává..
Rozum se jí jen z kouta tiše smál
a odešel za mnou..
On ví ,
že život není pohádka, která se vyhrává..
že nejsem tvá princezna
a ty nejsi můj princ,
z kterého by byl král..
Proto tiše šeptám: Sbohem..
Život se přeci nevzdává,
ale hraje se dál!