Jako můra létám po zdech noci,
sem tam pozoruji matnou tvář.
To když, toužím býti nápomoci
a ve snech usedát ti na polštář.
Než z rána napiješ se,
vína dolej, nemám dost!
Ještě chvíli milovat se,
přejít hoře, pevný most.
Svoji pýchou káži slova tichá,
co bys slyšet měl jen ty.
Možná věříš, že jsem plachá,
avšak padla jsem ti do noty.