.
Chci pod dotykem sametových trylků,
jak ranní opar nad lužními lesy
pít z hrdla Tvého melodii chvilku
a pak se rozplynout,
ach rozplynout se kdesi
v sobě samé,
krásou Tvé písně neslýchané.
Zvonkohře tónů, tak hebké jako plyš
naslouchám odevzdaně,
pod kůži vtéká,
vábivá řeka.
Budu mít vlasy urousané,
to však mi nevadí, můj Pane.
Samotu svlékám, je mi na obtíž.
Ať píseň šťastně vzkvétá,
žije a roste v nás,
já k hlasu Tvému, lásko,
přidávám druhý hlas ...
.
Chytat sametové lelky
na palouku v lese
s komářím bzučením v uchu
pak říkat si tak tiše v duchu
jak krásné je svlékat samotu.
A s novým ránem
si tak počíst v tvé básni.
Ámen.
ST.Jedinečná.
21.08.2010 23:17:00 | Paulín