Tiše ...

Jak vlahá kapka rosy,
jak něžný, letní vánek,
jak čerň nejtemnější noci,
jak bezesný spánek ...

Než utopím se v říši snů,
pomazlím se s modří tvých očí,
až k oblakům mě vynesou koketné řasy
a pak zlíbám ty rty, co prosí o hřích.

Víš, jak ráda poslouchám tvé věty,
ve kterých hraji prim.
Naplňují mě, jako verše
naplňují rým.