Vzkaz

Sedím na schodech a píšu
Ti vzkaz.Několik zmuchlaných
papírů a na hodinkách noční čas...

Měsíc je vysoko a hvězdy jsou
schované.Dlaně mám tak najednou
něčím spoutané...

Víš...začíná první moje věta
nejsem Ta, která ti všechno řekla
Nestačila jsem na nic odpovědět
těch otázek co bylo v jedné větě...

Proč...končí příběh bez konce
podívej se do očí.."Té holce"...
co hledá život jako v bavlnce...

Možná...se všechno asi mělo stát
když jsi volal a začal se o mě bát
Najednou jsem dostala strach,že
už nejsi "jen" kamarád...


Asi...nepochopím spoustu věcí
i když už jsme oba dávno velcí
Třeba jednou až se potkáme
ze srdcí si oba zámek sundáme
Pak už jen očím dáme volný spád
a nikdo z nás se nebude na nic ptát...










Máš mě rád?