Malíř

Byl jako němý malíř
chtěl malovat mé rty
Sliboval mi tajemství
které znáš jen Ty...

Nikdy neřekl ani slovo
pokaždé se otočil a
rukou ukázal,že o nás
ví mnoho...

Do ruky vzal staré pero
a jedním okem sledoval
mé tělo.Pak dal pokyn ať
se odhalím,tiše šeptám
ano,ale jen potají...

Na závěsech spousta prachu
lampa svítí už jen bez klobouku
Zrychleně dýchám a bojím se
otočit,ta hudba a On je najednou
jinačí...

Přistoupil ke mně a ruku mi
položil na rameno,lekla jsem
se a On najednou upustil pero
Když jsem se otočila viděla jeho
bledou tvář,jen řekl: Takového
mě přece znáš....

Klamu srdcem a jsem strašně rád
že Ty budeš další...moje Tvář
Na portrétu hledaných,v mých snech kráskou potají...