V dešti se mi ztrácíš.

V dešti se mi ztrácíš,
ani netušíš,
jak moc mi scházíš.
V bouřce se bojim,
mám strach,
jsem písek,
proměnim se v prach.
Díky za ty sny,
co mívám.
Ptám se,
kde tě lásko mám,
tak málo Tě znám
a přece sebe i
srdce Ti dám.
Postrádám Tě
čím dál víc,
jako kdyby
z naší lásky zbylo nic.
Tak moc jsme se
přece milovali,
tak kde je láska,
co jsme si plánovali?
Tolik slov
a tolik zklamání,
je to snad
jen mé zdání,
že bys mě mohl
navždy milovat,
nač dál,
si to zapírat?
Jsem ráda,
když zůstáváš svůj,
vždyť víš,
že jsi jen můj!