Kresba

Jednou jsem takhle uhel do ruky vzal
a črtat začal na papír nesměle,
nakreslil jsem prvních pár čar
a začal se na obraz tvářit vesele.

Nakreslil jsem v něm tvoje oči,
jak jiskrou na mě poblikují,
připadám si jak na kolotoči,
všude balonky z pouti poletují.

Nakreslil jsem tvůj nosík roztomilý,
který můj uhel načmáral,
ten nosánek mé snové víly,
a tak jsem tedy kreslil dál.

Nakreslil jsem v té kresbě úsměv tvůj,
jak mile se na mě z obrázku usmívá,
tak vedl mi ruku po papíře uhel můj,
něžně a jemně se na papír rozplýval.

Nakreslil jsem pak i tvoje vlásky,
jak krásně se vlní ve stínech,
pak zvýraznil obočí, umazal vrásky,
dřív než ve snech se rozplyneš.

Nakreslil jsem ti i korálky, zlato,
aby byl obrázek úplně kompletní,
pak už jsem doufal, že bude stát za to,
že bude to konečně perfektní.

Dokreslil jsem i pozadí matné,
aby tvá krása v tom vynikla,
tak doufám, že není to špatné,
ty jsi mi do srdce pronikla.