Slečna z porcelánu

Ve tvářích nekonečný úsměv
a pleť jemná na dotek
Na řasách zůstala dávná touha
která si nechce odletět...

Vlasy dlouhé a samá lokýnka
černovláska nebo blondýnka?
V šatech co panuje v dávné době
Ona se konečně našla sama v sobě...

Při úplňku najednou ožívá
a každému se do snu ráda podívá
V tichu a jen po špičkách
chodí sama ve starých uličkách
Zpívá smutnou píseň o příběhu
kde slova lásky plují v nekonečnu...

Tak už konečně poznej tu "porcelánovou slečnu"....