Noc je dnes má,
čodoládově se mi vysmívá.
Její náruč třpytivá je,
ve hvězdách hraje jinotaje.
Sedím na jejím molu
a u kotníků Venuši,
být tu tak sami, spolu,
zaprodal bych svou duši.
Širá ani nedohlédnu,
zdá se být na dosah,
centimetr a sáhnu ke dnu,
až na nebeský práh.
Noc je dnes má,
hříčka snů, tak sametová
až komet kvetou těla
nesměle do nedospěla.