.
Přimkni se ke mně
ještě víc,
dopřej mi sladkost
svého dechu,
Tvé oči jsou světly Večernic,
já ztrácím řeč
nádech od nádechu.
Proplujem gejzírem
vášně bouří,
buď oběžné dráhy
můj satelit,
mé paže jsou kormidlem,
provést Tě touží
polární září,
tak chop se jich!
Čím hlouběji padáme,
stoupáme výš,
k hranici vesmíru
v nedohlednu,
tam ve vlnách extáze
udělej kříž,
než s výkřikem posledním
padneme ke dnu.
.
Hmmm, to krásné stoupání a poté padání... kdo by neměl, ve dvou, rád? :o) Hezky a reálně napsané.
19.07.2010 07:19:00 | NikitaNikaT.
Nádhera z vesmíru, psaná srdcem, namíru
čtu a čtu a je mi blaze
prosím
zůstaťe na oběžné dráze
ST
07.07.2010 08:09:00 | Kars