Anotace: ...zase nevím kam s tím...O Lásce v mém ironickém podání...Smutná báseň...nebo vyznání...
Uviděla jsem ve snu kouzelnou Vílu
s průhlednými křídly a hůlkou
poprosila jsem ji,aby mi dala víru,
aby pomohla mi s tou tíhou velkou.
Poraď si sama děvenko,
povídá ta Víla.
Nesnažíš se! Ani malinko
a obtěžuješ blbinama.
Jsi zamilovaná
a toho se lidé bojí!
Tak nevzdávej to víc!
Jinak neobstojíš v tomhle boji!
Koukej mu to říct,
pokud Ti za to stojí!
Teprve potom se Vaše Duše spojí!
Jinak se toho nezbavíš!
Ještě, že byl to jenom sen
a já neznám žádnou Vílu.
I když by za to stál,
ten muž bude podveden.
Říci MILUJI TĚ nemám sílu.
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Bojím se přiznat svůj cit...
Možná mohl by mě opustit...
Nebo by se smál...
Nechám to tak jak to je...a život půjde dál...
V lásce Ti víla neporadí
často rozum a cit boj svádí
chce to za správný konec vzít
zvítězí rozum, nebo cit?
08.07.2010 19:40:00 | Šerpík 1
mohl by cokoli
proč
to jen ze zásady..
Přiznej cokoli
i bez návnady.,.
07.07.2010 23:53:00 | zelená víla
pruhovaná, ty máš nápady!
koukej se držet jedné zásady:
co na srdci, to na jazyku!
a tohle platí při každém styku ;-))
07.07.2010 19:08:00 | nejsembásník