Přiznání

Anotace: Je bolestné zjistit až po čase c ovše člověk stratil.

Sbírka: Láska a touha

Příznávám, že byla si mým krásným dnem
Že jsi stále mím toužebným snem
Jsi chvíli když večer usínám
I tím na co nač stále vspomínám.


Přiznávám, ač je to již pár let
S tebou sem ztratil i jeden celý svět
Svět který naplnil mi moje srdce
Věci s kterých se mi něžně třásli ruce

Přiznávám, se k prázdnosti která ve mně zbyla
Byla jsi moji štědrostí co do srdce se mi vryla
I nyní jen spatřím řádky co jsme si psali
Vím, že jsi láskou co mi zmizela v dáli

Přiznávám, že bláznil sem touhou být ti blíž
Chtěl být sem mužem o kterém sníš
Toužil jsem i po pouhém pohlazení
Po sladkém polibku či aspoň povzbuzení

Přiznávám jsem zmatený slovy co jsme si říkali
A radši jsem mlčel a nechal tě utéct do dáli
Neuměl sem ti říct co vše na tobě vidím
Já mlčel sem a za to se nyní stydím

Přiznávám neumím dát najevo cit
Tím sem o tebe přišel ale není mi líp
Ani roky nesmazali tu prázdnotu co v srdci mám
Tím že sem mlčel dnes sem na ten pocit už jenom sám.


Přiznávám čekával jsem na tvá slovíčka
Strašně se trápil a bal se tě políbit má maličká
Čas co jsme měli já hloupě promrhal
A nyní bych vše za malou chvíli dal

Přiznávám nemohl jsme se vynadívat na tebe
Ale to jsem skrýval a byl uzavřený do sebe
Chtěl jsem objímat a dávat ti něhu
Místo toho sem stál a dělal že mám srdce z ledu

Přiznávám šílel sem touhou a vždy si vyčítal
Že jsme jen plácal místo abych ti něžně povídal
A místo slůvek na které si snad čekala
Sem říkal věci že jsi přede mnou couvala.

Přiznávám, jsi to nejkrásnější co jsem ztratil
Byla si mi vším a já to hloupě zradil
Svým strachem s odmítnutí zahodil sem si sen
A nyní jen sedím a ztrápený sem

Přiznávám láska je nejkrásnější cit
Jsem zbabělí, neuměl sem si ho vzít
Byla a jsi tím znamením,které mi bůh dal
A já zůstal zmatený a nešel sem za ním dál

Přiznávám to vše a nepomáhá ani přiznání
Spíš sem neměl stál s ruka v klíně ale šeptat vyznání
Těch pár veršů kterými sem ti chtěl vše říct
Nestačí k tomu aby si šla mým touhám vstříc

Přiznávám,já byl ten kdo chybu udělal
Však já si to odnáším a musím s tím žít dál
Přiznávám se a není to jen přiznání
I když zbytečné a pozdě ale je to lásky vyznání.

Přiznávám svoji hloupou zbabělost,
Ještě i nyní mám na sebe zlost,
Neuměl sem cit najevo dát
A říci jsi krásná, mám tě rád

Přiznávám nevyslovil jsem já tě miluji,
Sic pozdě ale stále toho lituji
Strachem s frází jsem si ublížil
Nesdílel sem že sem se tvému srdci přiblížil.

Přiznávám, jsi to nejlepší co jsem mohl mít,
Já hlupák to ztratil a zradil sem cit
Již dávno nevlastním k tvému srdci klíč
Ty chvíle se nevrátí jsou na vždy pryč.