Ta LÁSKA všemocná a její tváře mnohé.
Přichází bez svých hoj. Odchází bez svých sbohem.
Té LÁSKY pozemské nebývá k nabažení.
Zjeví se tam, kde je. A mizí tam, kde není.
Té LÁSCE k povděku a také k povznesení.
Vcházívá bohatá. Prchává bez všech cenin.
Tu LÁSKU chráníme. A pak s ní bojujeme.
Přirazí s resumé. Odlézá pláč a řemen.
Ach LÁSKO voláme. Křičíme z plna hrdla.
Přiletí se zájmem. Odlétá značně ztvrdlá.
O LÁSCE básníme, pějeme na ni ódy.
Připlouvá s potleskem. Pryč nese ji proud vody.
S LÁSKOU jsme v souznění k nebeské harmonii.
Rodí se v naději. Nechť zmírá v těch, co žijí…
Gramatika lásky, aneb LÁSKO(sklo)ŇOVÁNÍ, je určitě Tvoji oblíbenou parketou a silnou zbraní, co chytá se nejen dlaní...
12.07.2010 19:24:00 | Špáďa
Kdyby mne takhle učili gramatiku, styděl bych se při vyvolání stoupnout, natož k tabuli! :o)) ST!
11.07.2010 23:20:00 | Zasr. romantik