Analgézie lásky

'
Poražen balvanem denního shonu
domů se večerem navracím k Tobě,
rezervy na nule, pobledlá tvář,
nahlodán, zaprodán moderní době.

Zdá se, že padnout jen na lůžko svedu,
konec je žití vysněných chvilek,
stačím jen hlesnout: "Miláčku můj,
nesu Ti kytičku konvalinek."

Polibky díků Tvých, slova jsou zbytečná,
paže nás hýčkají v državách objetí,
poháněn něhou Ti vycházím vstříc,
lanoví citů sváže nás vzápětí.

V chemii našich těl rozum je udolán
a smutky vmeteny v propasti času,
dávám Ti sebe, Ty se mi rozdáváš,
v souznění duší hledáme spásu.

Pak už nic nebolí, zas plni jsme sil,
beztížná lehkost prostoupí tělem,
v průniku dlaní a žíznivých rtů
láska je zázračným léčitelem.
.