Zapomeň
Zapomeň
Zdá se noc být tak dlouhá,
když naslouchám svým myšlenkám.
Srdce se mi v dálce toulá
a tebe v duši odmítám.
Na mostě jsem sám stál,
když o nás dvou jsem přmýšlel.
Netušil jsem, co bude dál
a tvou lásku zabíjel.
Někde uvnitř cítím lež,
do mých očí už se nedíváš.
Proč mě k sobě domů nepozveš
a na jiného se usmíváš?
Nevím, co se děje
svým citům se zavírám.
Dál budu žít bez naděje,
odpuštění ti už nedávám.
Chtěl jsem nadosmrti s tebou žít
a věděl, že jsi pro mě ta jediná.
O ničem takovém však nemohu ani snít,
když jiný za tebou dveře zavírá.
Zapomeň, že jsem kdy žil!
Zapomeň, že jsem tu pro tebe byl!
A zapomeň, že jsem o tobě kdy snil!!!
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Ahoj, Tvá básnička je krásná a musím uznat, že je v ní i velký kus pravdy, jenže ono většinou nejde zapomenout, i když by sui to člověk občas moc a moc přál, zkusila jsme to a tsejně to nešlo. Nyní už mám jen vzpomínku v mysli a velkou jizvu v srdci a na duši...
14.07.2006 21:32:00 | Santinan Black
Někdo tvrdí, že je uvzdychaná ale já vím, že to pomáhá.Tímhle mořem smutku jsem už taky proplula a pár uvzdychanejch jsem taky napsala. Teď už se jen těším, co přijde nového!Takže, hezká!!!
02.01.2006 15:00:00 | Julia
Si kuř, že s láskou je to těžký, a nejhorší je, že se to věkem nijak nemění. Pokud to není ještě horší. Ale jinak je to jedna z těch uvzdychaných básniček, kterých je tu spousta.
02.01.2006 12:48:00 | JardaCH
