Otroci bezmoci

Možná to nemyslel špatně,
znal tě jen matně.
Ona stála blíž než ty
a názory se nestřetly.
Neznal mě vůbec a bál se blesku,
soucitu, dávání a stesků.
Hlubina v moři bez slunce,
princezna v květů korunce.
Žraloci mé sídlo stráží,
možná se málo snažím.
Možná bych měla víc a dál,
aby tvůj oheň doutnal, plál.
Jenže ty nechceš, vidím ti to na očích,
jenže ty nechceš můj práh překročit.