Ten déšť co dnes napadl

Tolik věcí se změnilo,
blázni už nepíšou básně,
milenci se už neschovávají
a místo strachu odejít
zbyl jen strach zůstat.
Prošvihli jsme ten čas,
ten zvon na kostele,
těžký to zvuk posledního milování.
Jako když je tě jenom půl
a každá slza co spadne do dlaní
je další vykoupený zítřek.
A ten déšť co dnes napadl,
ten dlouho očekávaný déšť,
mokré to symboly našich duší
stracené v kalužích,
čekajíc na konec,
až protrhne se dno.
A pak jen ráno rozčešeš vlasy,
vyčešeš si všechny sny,
odletí jako obláček
a budou se vznášet až vyletí oknem.
Zamáváš, rozkoukáš své rozlepené oči
a půjdeš dál.