snídaně

až světlo nakrmí hladový stíny
z půlek pomerančů
vymačkaným dnem
posnídáme lásku bez příborů
trochu nešikovně
( vždyť mě znáš )
rozprostřu se
na tvym nahym břiše
na stole bez ubrusu
roztrhnu ještě teplej chleba
a vydlabu z něj střídu
hladovej budu drobit po tvym těle
ty malý zrzavý pihy
co nejdou rukou smést
ale přesto to zkusim
a ty se zas budeš smát,
že jsem blázen
a vytřepeš mi z vlasů
jak dělá se to malejm dětem
semínka jablek krájenejch pro štěstí
ztěch tvejch jak z ruk kolumbijskejch žen
zas bude vonět kafe
spařený tvým horkým dechem
a než utřem rty do ubrousků
pod šálky ňader zkovanym srdcem
zahrajem si skořápky …