Na věžích

Zavátá ručička hodin, znavená od boje,
apoštolové se prochází na věžích Orloje.
Je znavená a svatá - nebohá ručička
a na hodinách pátá - vrývá se pod víčka.
Když o půlnoci - se brány hodin otevřou,
já budu moci - vrátit se za tebou.
Pak ať si čas zas pádí - a nutí do cvalu,
mě od počátku bytí svádí - jít spolu pomalu.
A každou vteřinou - otevřít prožitky času,
co brzy pominou - zachyceny ve věčném lasu.
Má báseň je už minulost, myšlenka nedostižená,
pán čas a paní doba, víc a víc vážený, vážená.
Nestyď se a omotej mě svýma pažema...