Stiskl jsi mezi své rty kousek mého klína
A rozechvělá představa mnou projíždí i vzlíná
Květ rozvinul se křídlům motýlím
Vytryskla medovina
Stiskl jsi mezi své rty kousek mého klína
A chvíle ta je stokrát stejná jako stokrát jiná
Květ nabídl se chuti se svým okvětím
A do výšin se vzpíná
Poprašek pelu zůstal tu
A tiše připomíná
Tu skrzečasou podstatu
Kouzla a dvojjedina
Poprašek pelu zůstal tu
Tma světlo nezhasíná…
Téměř porno, ovšem zabalené do skvostných slov, že žádný mravokárce se ani hlesnout neopováží, ba ani se nenajde! Nejzářivější oslava těch nejkrásnějších lidských citů a prožitků, šuměnko!, které jsem tu poslední dobou nalezl.
28.07.2010 04:09:00 | Špáďa
Tma světlo nezhasíná.. skvělý, asi jsem dnes po těžkém dni v práci přesně tohle potřebovala slyšet, číst, připomenout si.. moc ti za to děkuji..
27.07.2010 19:15:00 | zelená víla
Z Tvé básně úžasně jde znát,
že slovy dá se čarovat,
či krásný obraz malovat.
Co možno ještě říci?
Jsi nejen malířkou a kouzelnicí...
27.07.2010 11:20:00 | Šerpík 1