Dejte mi sílu odmítnout lásku
jsem jako marioneta na provázku
Co ve mně navždy zůstane
zářez do srdce a tíha kamene...
Prohráli jste moji sázku
odcházím v zapomnění pro svou lásku
Nevidí nikdo tu slepou bolest
jen Já vím že je dávno konec...
Proklínám svůj portrét na Tvé zdi
černou barvou si potřu rty
Vidíš smutek co mě svírá
každý den budu v Tobě jiná...
Proč se mé srdce tolik trápí
žádný lékař si neví rady
Prohráli jste moje sny
už dávno všechno kolem spí...
Tolik ticha najednou tu je
loučím se.. Good bay...Ádie....
Ale, Kačí, proč je to všechno TAK STRAŠNĚ smutný? Ouška vzhůru, bude líp!!! ST
03.08.2010 19:08:00 | sobý hnusec
Mrazí mě z tebe v zádech...tvůj styl se mi hrozně líbí, píšeš tak kouzelně procítěně a temně zároveň...ST (tohle hodnocení je prostě málo)
30.07.2010 12:30:00 | ajlonka