Kdyby Tvá ústa oněměla
moje polknou slzy potají
smutkem srdce rozechvělá
střípky štěstí by sčítaly
*
kdyby oči jiskry uhasily
popel spálenišť z nich zbyl
naše srdce ocel slily
v jeden tichý projektil
*
kdyby dlaně hebkost vzaly
drsný smirek brousil růž
pouto citů rozdělily
pro mě budeš navždy vzácný muž
Tak jako je vzácný pro mne... ten můj. :o) Hezká báseň, citlivá. ST!
28.07.2010 10:29:00 | NikitaNikaT.
naše srdce ocel slily
v jeden tichý projektil
...moc dobrý obrat...ST
Já mám také svého vzácného muže a Děkuji za něj :-)
28.07.2010 07:26:00 | Sweet KiWi
pouta, člověk si je zasune do skořápky svého srdce, ono se s jedinečností loučí strašně těžko..
27.07.2010 19:53:00 | zelená víla